Nezávislost není samozřejmost

Nezávislost je slovo, které zní silně a sebevědomě. Přirozeně toužíme po svobodě – po možnosti rozhodovat sami za sebe, nebýt nikým omezováni a nenechat se svazovat okolnostmi. Ale přesto se často ocitáme v situacích, kdy nejsme tak nezávislí, jak bychom si přáli.

Toužíme po finanční nezávislosti, ale stále máme pocit, že musíme tvrdě dřít a že peníze jsou vždy „nějaký problém“. Chceme být emocionálně nezávislí, ale stejně se trápíme tím, co si o nás myslí druzí. Rádi bychom mysleli sami za sebe, ale přistihneme se, že se stále řídíme podle vnějších očekávání.

Co nám tedy brání v tom, abychom byli opravdu nezávislí? Odpověď je jednoduchá – naše vlastní filtry a přesvědčení, která jsme v průběhu života přijali jako pravdu.

Nezávislost je termín, který v sobě nese hluboký význam a mnoho vrstev. Abychom pochopili, co tento pojem znamená, je na místě podívat na jeho opak. Na závislost.

Závislost

Kořen „vis-“ ve slově „závislost“ pravděpodobně pochází z praslovanského kořene „*visъ“, který měl význam spojený s věděním a uvědomováním si.

Tento kořen souvisí se staroslověnským slovem „věsъ“ nebo „věsti“, což znamenalo „vědět“ nebo „být si vědom“. Nabízí se tedy myšlenka za-věsti, což bychom mohli volně přeložit jako „být mimo své vědomí„.

Stejně tak se ale můžeme zamyslet nad tím, že vis je z latiny a znamená „síla“ nebo „moc“. V latinském kontextu slovo „vis“ označuje energii, schopnost a vitalitu. Když přemýšlíme o závislosti, můžeme ji tedy vnímat také jako stav, kdy je naše síla a moc ovlivněna nebo držena něčím mimo nás samotné.

Člověk je tvor závislý

Od okamžiku narození je člověk tvor závislý. Novorozenec je závislý na matce nebo pečovateli. Tato závislost je zcela přirozená a nezbytná. Bez této podpory by nebylo schopno přežít a vyvinout se.

Závislost novorozence na matce zahrnuje nejen fyzické potřeby jako je jídlo a ochrana, ale také emocionální a psychologické potřeby. Dítě potřebuje lásku, bezpečí a stabilitu, aby mohlo zdravě růst a rozvíjet se.

Filozofové a psychologové, jako například John Bowlby s teorií citové vazby, tvrdí, že tato raná závislost je klíčová pro pochopení lidského chování a vztahů. Bowlby zdůrazňuje, že naše první vztahy vytvářejí vzorce, které nás ovlivňují po celý život.

Raný vztah mezi dítětem a jeho pečovatelem má tedy hluboký vliv na jeho budoucí vývoj.

Gábor Maté, známý kanadský lékař a autor, se ve svých knihách a přednáškách často zabývá tím, jak traumata z dětství vedou k rozvoji různých forem závislostí. Tvrdí, že závislost je především o snaze uniknout bolestným emocím a vnitřní prázdnotě.

Podle Matého je klíčové pochopit, že všechny závislosti mají společný základ – potřebu zmírnit utrpení. Dítě, které vyrůstá v prostředí, kde nejsou jeho emocionální potřeby plněny, přirozeně trpí (prožívá trauma) a hledá proto únik.

Pokud si to tedy shrneme, pak dítě, které se cítí nemá ukojenu přirozenou závislost, má později větší sklon k nezdravé závislosti.

Tolik k závislosti.

Nezávislost jako dědictví

Málokdy si uvědomujeme, že naše současné chování, naše touhy i strachy mají své kořeny v minulosti. Schopnost být nezávislý není jen něco, co si „vytvoříme“ během života. Často ji dědíme.

Nejen geny, ale i vzorce chování, vztahů a přemýšlení se přenášejí z generace na generaci. Vyrůstáme v určitém prostředí a vstřebáváme ho jako pravdu. Nevědomky přijímáme pravidla hry, která se nikdy nevyřkla nahlas. A nebo naopak byla řečena příliš hlasitě nebo příliš často.

Už v dětství si všímáme, co dospělí (naše vzory) dělají, jak se chovají ve stresu, jak si dovolují (nebo nedovolují) prožívat radost, jak se vztahují ke světu. A protože člověk se učí nápodobou, přejímáme tyto vzorce často jako své vlastní a „správné“.

Jinými slovy – nezávislost není jen o tom, co děláme, ale hlavně o tom, co máme v hlavě.

Jak naše filtry ovlivňují náš život?

Každý z nás si nese sadu podvědomých přesvědčení, která ovlivňují naši realitu. A dokud si je neuvědomíme, budou řídit náš život.

Podívejme se na několik typických bloků, které nám brání v různých druzích nezávislosti:

1. Finanční nezávislost a strach z peněz

Filtr: „Peníze kazí charakter.“

➡ Výsledek?

Peníze nepřichází. Jsme totiž přesvědčeni, že peníze kazí charakter.

2. Emocionální nezávislost a strach z vyloučení z „tlupy“

Filtr: „Musím být hodná holka, jinak mě nebudou mít rádi.“

➡ Výsledek?

Tady záleží na tom, co nám kdo řekl o tom, co to znamená být „hodná holka“. Zpravidla ale to, že je lepší nemít vlastní názor a raději všem vyhovět, aby nás neodsoudili.

3. Časová nezávislost a dokazování si vlastní hodnoty

Filtr: „Nemám čas, nejdřív musím … (dosaďte si), pak si můžu odpočinout.“

➡ Výsledek?

Nikdy si neodpočineme, protože zkrátka nemáme na odpočinek čas.

---

Příklad ze života:

Od malička jsem slýchala od dědy: „Bez práce nejsou koláče.“ A od táty: „Peníze budou, my nebudem.“ Ty věty mi tehdy dávaly smysl. Byly součástí rodinné moudrosti. Ale až mnohem později mi došlo, jak ovlivnily můj pohled na svět.

Podvědomě jsem žila v přesvědčení, že peníze si musím tvrdě zasloužit, jinak na ně nemám nárok. A zároveň, že peníze vlastně nejsou tak důležité, protože život je přece o něčem jiném. Takže jsem pracovala víc, než bylo nutné, ale když se mi dařilo, cítila jsem se skoro provinile a vedlo mě to ke snaze peněz se „zbavit“.

Až když jsem se na tyto věty podívala bez filtru, s odstupem, uvědomila jsem si, že to nebyly univerzální pravdy – byl to jen pohled na svět, který jsem zdědila. A já mám právo si ho přepsat.

A co ty? Jaké věty jsi slýchala doma?

---

Nabízí se tedy otázka: Jaká část našich rozhodnutí je při bližším pohledu skutečně vědomá a naše?

• Vybíráme si partnera sami nebo podvědomě hledáme někoho, kdo odpovídá představám „ideálního“ partnera?

• Žijeme svůj život, nebo jen naplňujeme očekávání toho, jak se má „správně“ žít?

• Jsme opravdu sami sebou, nebo kopírujeme něco, co jsme během svého života přijali jako „normální“?

• Jsme svobodní nebo je to jen jiná forma závislosti – na něčem, co považujeme za „pravdu“?

A co když je to všechno pouhá iluze?

Nezávislost je hlavně o tom, že začneme vidět svět takový, jaký skutečně je, bez zkreslení a starých filtrů, předsudků a přesvědčení.

Mnohdy se domníváme, že máme jasný pohled na život. Ale pokud se podíváme blíž, zjistíme, že spoustu věcí nevnímáme objektivně. Filtry a přesvědčení fungují jako barevné brýle – svět pak vidíme skrze jejich odstín.

Pokud jsme vyrůstali v nedostatku, může se nám zdát, že hojnost je nedosažitelná nebo že je jen pro vyvolené.

Pokud nás v dětství kritizovali, můžeme mít pocit, že nikdy nebudeme dost dobří a že lásku si musíme zasloužit.

Jak se rodí nezávislost

Jak řekl Carl Jung: „Dokud neučiníte nevědomé vědomým, bude to řídit váš život a vy tomu budete říkat osud.“ Nejde o to zkoušet „všechno dělat po svém“. Jde o vědomou volbu. O to vědět, na čem chci od teď stavět svůj život.

Nicméně není to tak, že si dnes něco uvědomím a zítra bude všechno jinak. Změna je proces a proces potřebuje čas. A trpělivost.

Jak tedy začít?

1. Sebereflexe, sebepřijetí

Než uděláme změnu, musíme pochopit, jak to máme teď. A především proč.

Jde i o to dovolit si být sama sebou. Přestat se bát toho, co si myslí ostatní, a začít se ptát: Jak se v tom cítím já?

2. Převzetí zodpovědnosti

Pokud jsme v minulosti neměli prostor vyjádřit svůj názor a nést důsledky za svá rozhodnutí, máme dnes tendenci hledat někoho, „kdo může za to, jak žijeme“.

Je proto na místě pochopit, že nejsme obětí, ale tvůrcem svého života a jen my máme moc něco ve svém životě měnit. Právě teď a právě tady.

3. Odvaha a důvěra

Nezávislost často znamená jít proti tomu, co jsme se naučili považovat za správné. Znamená to být jiná, než se od nás očekávalo nebo očekává. Znamená to dovolit si vystoupit z rolí, které nám neslouží.

Pokud jsme učeni, že hodnota člověka závisí na výkonu, snadno se staneme závislí na uznání druhých. Naše hodnota ale není odvozena od toho, co dokážeme, ale od toho, kým jsme.

Co tedy s tím?

Nezávislost neznamená jen odstřihnutí se od lidí nebo změnu prostředí. Znamená to změnit způsob, jakým vnímáme svět.

• Začít si všímat svých myšlenek

Jaké filtry mě ovlivňují? Co dělám jen proto, že „se to tak má“? Jak vnímám sebe, ostatní, svět?

• Naučit se pozorovat bez hodnocení

Když se nám něco nedaří, máme tendenci se obviňovat nebo hledat chybu venku. Co kdybychom se jen zvědavě podívali na to, co se děje, bez hodnocení?

• Dovolit si nové možnosti

Nezávislost roste tam, kde si dovolíme vidět alternativy. Místo „tohle nejde“ se začít ptát: A co kdyby to šlo jinak?

• Být v přítomnosti

Minulost je pryč, budoucnost ještě nenastala. Když se naučíme vnímat teď a tady, otevíráme si prostor pro svobodu – protože jen v přítomnosti máme skutečnou možnost volby

Nezávislost začíná tam, kde končí iluze

Celý život si vytváříme představy o sobě, o světě, o tom, jak věci fungují. Tyto představy nám pomáhají přežít, orientovat se, zapadnout. Ale pokud je nikdy nezpochybníme, mohou se stát neviditelnými zdmi, které nás drží v omezené verzi reality.

Nezávislost je o tom, že začneme vidět jasně – bez filtrů, bez iluzí, bez přesvědčení, která jsme převzali automaticky a nikdy neprověřili.
Nejde o to, jestli jsme finančně soběstační, jestli jsme sami nebo ve vztahu, jestli se rozhodujeme „správně“. Jde o to, jestli naše rozhodnutí vycházejí skutečně z nás samých nebo jen z názorů a přesvědčení jiných lidí.

Zkus si dnes, právě teď, položit otázku: Kde ve svém životě jednám opravdu svobodně – a kde stále přehrávám staré, nefunkční nebo převzaté vzorce?

Co kdybys na chvíli odložila všechny filtry, se kterými se díváš na život, a mohla ho spatřit takový, jaký skutečně je?